Bourání tábora na Farské louce 5. - 6.8.2005

Letos sice skončil tábor už po třech týdnech v červenci, ale materiál se odvážel až v srpnu, protože jsme ho komplet (až na pár čestných výjimek) zapůjčili roudnickému středisku. No, a protože je lepší si ohlídat, aby se zabalilo všechno co má (a hlavně jak má), vyrazila v pátek 5. srpna do Raspenavy desetičlenná skupinka roverů (včetně jedné roverky) z našeho střediska.

Vodní dílo RaspenavaPrvní zádrhel čekal už u klubovny, původně to totiž vypadalo že nás pojede asi osm, jenže se nás sešlo deset (Čertík, Fčelka, Fox, Jožin, Ledňáček, Matěj, Miki, Mišák, Stoupa a já) a to měl ještě dorazit Rampo. Jenže nedorazil ani po dvaceti minutách čekání, a jelikož skaut je dochvilný, tak jsme vyrazili bez něj. Trochu se pak v telefonu divil, ale bylo mu řečeno ať se dohodne s řidiči náklaďáků co tam jedou, ti že mají místo (nakonec nedorazil vůbec). Druhý zádrhel se objevil v Mojžíři, když jsme si vzpomněli, že nemáme stany. Ale co, řekli jsme si, vždyť je hezky a pršet stejně nebude...

Na louku jsme dorazili asi ve čtyři odpoledne. Oproti našemu táboru doznala mnoha změn: předně - stany stály i v lese v různých útvarech, potok byl přehrazen vodním dílem srovnatelným s tím na Střekově (nejpůsobivější bylo velké molo, plavební komora, několik zátopových plošin a zajímevě řešená výpusť) a všude vládl víceménně neorganizovaný chaos. Radši jsme se moc nedivili, sbalili Sahary a prvních pár věcí a vytratili se na večeři. Všechnu práci (tedy komplet bourání a úklid) si roudničtí nechávali na sobotu, přičemž naše Avie měla dorazit už v osm, a jejich v devět. Ale co, vždyť je hezky, asi to maj spočítaný...

V pátek bylo krásně...Pršet začalo kolem půlnoci a už nepřestalo (respektive přestalo až když bylo vše hotovo). Naštěstí jsme spali v hangáru (Miki s Mišákem ne, ale rychle se do něj přesunuli). Ráno byla velká zima, ale práce nepočkala. V blátě se začly balit plachty, celty, zavazadla táborníků. Bourali jsme podsady, pálilo se přebytečné dřevo. Do toho začli přijíždět nákladní auta a objevil se problém: louka byla tak podmáčená, že po ní nemohou jezdit, všechen táborový materiál se tak musel nosit asi 200 metrů po proudu potoka až ke křižovatce. Do toho přijelo auto odvýzt ekologický záchody, teprve v jedenáct se začala bourat kuchyně. No chaos nad chaos, ještě že těch roudnickejch bylo tolik, tahat to sami, jsme tam ještě dnes. Během dne jsme oplakali všechno zničené vybavení a z posledních sil naložili Avii i Mazdu (ta jediná se dostala až na louku, kde se také naložila). Ve čtvrt na tři jsme padli vyčerpáním, že už to máme všechno šťastně za sebou.

Ze sna mě probudil Čertík a připomněl mi, že je za námi teprve půlka práce, ještě se to muselo všechno vyložit. Naštěstí to nebylo tak náročné, všechno se složilo u Čertíků doma, stihli jsme i nějakej ten štrůdl a teplej čaj. Domů jsem ale tak jako tak dorazil v půl deváté večer.

A závěr? Tábory nepůjčovat, ušetří se starosti i peníze :-) Leda byste chtěli obnovit táborové vybavení a trochu potrápit roverský kmen ;-).

Jiří Škoda - Zip
info o autorovi | poslat vzkaz

© 2005 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu