Tábor na Farské louce 1. - 22.7.2005

Než začnete někomu něco vyčítat, nejprve si 30 sekund pečlivě rozmyslete co vás k tomu vede a jestli to nelze řešit jinak, na všechno buďte tři a švestková omáčka je výborná nejen ke steakům, ale i ke klobáskám. Taková jsou hlavní poselství letošníha tábora v Jizerských horách. Ale kromě filosofování, plánování a hodování jsme zažili i mnoho dalšího, proto bude tahle reportáž delší než jeden odstaveček.

Táborová jídelna

Na Farskou louku jsme se vraceli po dlouhých šesti letech. Jako kvalitní tábořiště je v myslích členů střediska ale zapsaná už od roku 1995, kdy tehdejší tábor všichni hodnotili opravdu nadšeně (důvody nevysvětlim, já mám jiného oblíbence). Nu což, pěkný to tam je, civilizace tak akorát daleko, hory tak akorát blízko, jediný nepříjemný jsou další tábory v okolí, ale v roverském věku lze i toto změnit v příjemný klad ;-). Takže se vlastně jelo na jisto. Navíc narozdíl od jiných let jsem se dopředu snažil připravit něco jako roverský program. Nebylo to zrovna dokonale vymyšlený, ale oproti jiným rokům posun rozhodně k lepšímu. A ještě jedna věc na úvod - Světýlko a další kmeňáci mě přesvědčili a tak toto byl po velmi dlouhé době tábor, na kterém jsem pobýval skoro celou dobu jeho trvání.

Vařící VčelkaNebudu popisovat celé tři týdny den po dni, spíš se to pokusim zhodnotit jako celek. Pár výjimek ale udělám, takže začneme hezky od začátku (pak ale odplujeme a už to budu vyprávět zajímavě a ne nudně chronologicky). Vyráželo se v pátek (1.7.) ráno vlakem, na místě už byla přípravná skupinka co zařizovala nezbytné (povolenky, krám atd.). Když dorazil materiál, začlo se vesele se stavbou, když tu znenadání začalo pršet. To je důležitý bod, protože až na jeden jediný den pršelo během prvních deseti dní pořád. Nějak se to v tom mokru zvládlo, ale nálada nic moc, navíc se ukázalo, že stavba tábora nebyla dopředu moc koordinovaná, takže nikdo nevěděl kdo má tu hlavní zodpovědnost, a ten co jí měl, ten tomu nerozuměl atd. Každopádně v pondělí ráno se slavnostně zahajovalo (to byl ten jedinej den kdy nepršelo), ale nějaký dodělávky se řešily až do večeře (a něco se nepostavilo vůbec - například brána; někomu to vadilo, někomu ne). Já si odpoledne udělal na kole výlet s Komtesou do hor, což jsme kryli tím, že jedeme připravit program pro rovery. Šlo o noční hru na nadcházející noc (ostatním jsme říkali, že je to program na úterní odpoledne). Pro mě jako pro nekoláče to byla docela fuška, přeci jen hřeben Jizerek má hodně přes 800 metrů, ale zvládlo se to a na večeři jsme byli zpět. Historky o našem podniku se v kmeni vyprávějí dodnes, ale pravdu o tom, co se v horách přesně dělo, znají jenom dva lidé...:-))

Vzácný úkaz v našem střediskuTakže jak jsem naznačil, šlo se v klidu spát, akorát v půl čtvrtý v noci jsme s Komtesou vzbudili komplet roverstvo kromě těch co jeli na výpravu. Nejvíc starostí bylo s Rampem, přeci jen už je staršího data a z postele se mu nikdy moc nechce. Pointa akce byla takováto: v horách se zřítilo letadlo, z dostupných roverů jsme sestavili záchranou skupinku, která dostala mapku se zakresleným místem shozu proviantu a pádu letadla. Z černé skříňky šlo navíc vyčíst lokalitu shozu tajného materiálu (což byly náměty pro táborové vázané stavby a další mapy a inspirace). Ve čtyři hodiny vyrazili, pěkně nalehko, však byla také krásná teplá noc. Jenže v sedm ráno začlo pršet, tak jsme se trochu báli, ale nakonec se všichni vrátili v půl jedenáctý do tábora, sice trochu promočení a bez jídla, které nenašli (že bych to do tý mapy blbě zakreslil?:-)). Materiál byl zachráněn. No, když sem to připravoval, vypadalo to jako cool akce, nakonec to takovej vodvaz nebyl, ale hodnotili to dobře, takže do pohody...

Roverský program měl pak pokračovat každý den pravidelnými sedánky ráno a večer, k tomu hry, debaty a programy pro zamyšlení. Jenže lilo a lilo, a hlavní starostí bylo zajistit sucho dětem. Navíc z rovera na rovera skákal nějakej bacil a tak jeden po druhém zvracel co to šlo, takže z programu nebylo nic. Navíc ve chvíli, kdy se udělalo hezky, jsem odjel na 4 dny domu a kontinuita byla narušena. Oni si teda roveři vystačili sami, nelze říci že by to bylo nějaký tragický, jen to bylo strašně vzdálený od mých původních představ. Když se pak v táboře po příjezdu našich nejmladších brášků a sestřiček pohybovalo přes padesát lidí, šlo to ještě hůř... Nakonec se nám podařilo zrealizovat jeden oheň, kde jsme si povídali hlavně o vztazích mezi lidmi (hlavně mezi členy kmene), uspořádalo se grilování (překazil nám ho déšť) a vyřešilo se i pár střediskových věcí.

Ke konci se už nejzlobivější děti popravovalyKe konci tábora se ještě podařilo uspořádat takové večerní lesní rozjímání, jenže se nezúčastnili všichni z kmene, takže několik odpovědí nemá žádnou vypovídací hodnotu. Přesto to bylo velmi zajímavé a snad se to i líbilo. Jen prosím rovery, aby pro příště ty votrávený xichty na začátku líp maskovali, pak se nedivte, že se nic nekoná :-).

Tábor teda tak nějak skončil, v celkovém kontextu vyzněl asi dobře, škoda toho počasí, pršelo určitě 15 dní z celkových 22, což je hodně. Taky jsme se shodli, že pokud chceme dělat roverský věci na táboře, musíme asi zvolit jiný způsob. Jenže se bojím, že vždycky zvítězí lenost určité části členů nad aktivismem části jiné. Uvidíme jak se nám kmen vyvine...

Tábor se neboural, páč po nás si ho půjčil i se všim vybavením roudničtí, ale o tom píšu jinde. Takže tímto tento článek končí :-)

Jiří Škoda - Zip
info o autorovi | poslat vzkaz

© 2005 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu