Když už jsme pendolinem nejeli, aspoň jsme se u něj vyfotili

Silvestr v Jetřichovicích

30.12.2004 - 1.1.2005

Kdo pozorně sledoval dění na našich stránkách - hlavně tedy zveřejňované novinky a knihu návštěv - tomu nemohly uniknout zmatky, které loňskou oslavu konce roku provázely. Původně se mělo jet do Jizerských hor, od poloviny prosince platila verze Polevsko. Jenže den před odjezdem se to nějak pokazilo, a tak jsme se na nádraží sešli jen abychom si prohlédli pendolino a domluvili další postup. Variant bylo více: být v Ústí, jet do Koštova k Jezince na chatu anebo na vandr na Blížáky.

Po dnech plných nejasností a nejistot se nakonec rozhodlo: ani Polevsko, ani Koštov, nýbrž Jetřichovice! Žába - naše sluníčko - se zmínila o naší beznadějné situaci a její neméně skvělá babička ji dovolila vzít tu naší bandu k nim na chatičku v Jetřichovicích. Zkormoucené dušičky zajásaly - vždyť to vypadalo, že snad letos ani nikam nevyjedeme, a najednou krásná příroda a střecha nad hlavou. Pravda, letošní silvestrovské počasí umožňovalo pobyt i venku pod širým nebem (původně bylo v plánu jet i pod převis, což by mělo také své nezaměnitelné kouzlo), a to i pro takové zmrzlíky, jako jsem třeba já, ale takhle to bylo takové pohodovější.

Hrálo se hlavně na kytary, občas taky Carcassonne

Den odjezdu byl stanoven na 30.12. 2004 v odpoledních hodinách. Ti více natěšení z nás jeli již dopoledne, aby si na cestě taky trošku užili - České Kamenice, svíčkové s pěti za pouhopouhých 40,- Kč a taky něco málo vandrování cestou do Jetřichovic. S druhou - početnější skupinou, kde jsem byl i já, se setkali u křížku nad lesíkem s chatičkami přímo v Jetřichovicích, když ji tam okolo 16.30 vyplivl autobus. Celkový počet 17 - babička si málem ukroutila hlavu a asi aby si po návratu nemyslela, že se jí to jen zdá, si nás pro jistotu ještě vyfotila - prý "nejpočetnější skupina, která tu kdy na chatě přebývala". Vypadala ale velice sympaticky a příjemně se usmívala - teď pořádně nevím, už se šeřilo - každopádně jí obdivuji, pač takovou bandu mladejch lidí si pustit do kvartýru, to chce opravdu silnou dávku solidarity. Chata to byla celkem prostorná, nato, jak maličká vypadala na první pohled, dokonce většina z nás mohla spát i na postýlkách. Jediný Byll a Zip se vrhli na zem, a že jinde spát rozhodně nebudou. Jsme ohleduplní, a tak jsme jim vyhověli. Večer jsme strávili každý po svém, část z nás šla navštívit restaurační zařízení a při šálku kávy a jiných nápojích společně probírala uplynulý rok.

Večerní idylka na Mariině vyhlídce

Poslední den v roce strávil každý z nás opět po svém. Hlavně byly v plánu různými směry a různě dlouhé výlety po okolí - to jak pozdě se chtěl kdo vrátit zpátky a co v tomto krásném kraji chtěl spatřit. Já s Aničkou jsme se rozhodli přidat k Jankovi. Toto rozhodnuti slibovalo kvalitní pochod a zajímavé cíle, také návrat za tmy při času odchodu 8:00 hod. Ale i když jsem byl pak dost unavený, stálo to za to. Trasa vedla přes Mariinu skálu a Rudolfův kámen (skvělé vyhlídky do okolí) k místu Na Tokáni, kde si Janek obstaral do sbírky vysněné razítko, pak dále kolem Vosího vrchu a Panenské jedle, před cestou k Brtnickému mostu jsme si odskočili k Černé bráně, která je téměř na hranici s BRD - toto místo dýchalo velice zvláštní poklidnou atmosférou, všude se bělel sníh, tak nezvyklý pro letošní zimu - u Turistického mostu jsme se na nějaký čas rozdělili - Janek si ještě odskočil na malou na Brtnický hrádek, který jsme my vynechali a pokračovali dále směrem na Hřebec a Vraní vrch, Janek nás došel před vrchem Bor; za chvíli začínal zlatý hřeb dnešního putování - cesta skalním průchodem kolem viklanů a zejména úzkými schody nás uchvátila. Rampovi už táhne na třicet, tak si na to musel se všema připít:)Úzké schody bylo několik regulérních železných žebříků umístěných v průrvě mezi skalami zdolávajících převýšení zhruba padesáti metrů - klasa slez, zvláště protože už se začínalo stmívat. Zbývalo nám posledních 5 Km zpět do Jetřichovic, kam jsme nakonec dorazili okolo 18:00. Unavení, uťapkaní, ale šťastní a natěšení na ten společný silvestrovský večer. Jak se měli ostatní, vím jen neurčitě z letmého vyprávění - určitě si to ale taky užili, a tak mě třeba ještě doplní.

Večer pak byl ve znamení společné zábavy - Náčelník, Lidské orgány nebo Schovka ve tmě nás dokonale zabavily, nový rok jsme pak přivítali venku za nepříliš příjemného bouchání "úžasné" silvestrovské pyrotechniky z okolních chat. Pak následovalo hodnocení uplynulého roku, drbání, společný zpěv s kytárkou apod. Ti nejvytrvalejší zalehli kolem šesté hodiny ranní.

Jelikož jsme stávali k poledni, zbývalo nám už jen poklidit, sbalit a vypravit se na autobus.

Společný konec roku byl tentokrát kratší než jindy, nemohu si na něj ale vůbec stěžovat. Každý měl možnost nalézt si v něm to své, a tak předpokládám také učinil. Zážitky jasně hovoří pro další společné konání silvestrů - tentokrát už snad konečně někde na pořádných horách se sněhem.

Petr Störzer - Světýlko
info o autorovi | poslat vzkaz

© 2005 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu