Pohled na Vlhošť z cesty pod Náhodou

První prázdninový vandr
28. - 30.6.2003

Uplynulo jen pár hodin od chvíle, kdy studenti rozličných škol přebrali svá vysvědčení, a několik členů našeho kmene už netrpělivě čekalo na ústeckém hlavním nádraží na poslední opozdilce. Odjíždělo se na první prázdninový vandr. Jeli jsme na Blíževedly, což není nijak daleko, a rozhodně nejde o žádný náročný terén. Ale to byl záměr. Tento vandr měl být pohodový, žrací a válecí.

Na nádraží se nás nesešlo moc - Komtesa, Paleček s Ciby (z ČL) a Zip. Ještě jsme čekali na Včelku a na Janka, ale ti nedorazili včas, a tak jsme se setkali až v Lovosicích na nádraží kam dorazili pozdějším osobním vlakem. V Blíževedlech nás doplnila Koňáli (rovněž z ČL). Pro úplnost dodám už teď, že se večer jako poslední připojili Světýlko s Aničkou.

Světýlko s Jankem vyráží z Galatky pro vodu

Naše první kroky vedly k nejbližšímu obchodu, protože jsme potřebovali cukr jako doplněk k množství borůvek, které jsme se chystaly natrhat. Pak už jsme zapluli do lesů. Bylo poměrně velké vedro, ještě že jsme byly schováni pod korunami stromů (mají jehličnaté stromy koruny?:o). Po čase jsme dorazili na kemp Náhoda. Tam jsme se měli večer sejít se Světýlkem, jenže nikdo tam nechtěl zůstat a tak jsme zanechali vzkaz a vyrazili směr Vlhošť, což je největší kopec v dané lokalitě, a mimo jiné je na něm pár dalších kempů a studánka (ta je na Blížákách nejdůležitější, jsou tam pouze tři a žádná vodní plocha nebo potok). Na Vlhošti jsme pak chvíli vymýšleli, pod který převis zalezem. Nakonec vyhrála Galatka, protože je největší a Světýlko by ji měl bezpečně najít. A taky že jo. Okolo osmé večer dorazil i se svojí Aničkou, a tak jsme byli všichni. Večer jsme věnovali jedení a povídání. Někdy pozdě se šlo spát. Komtesa se Včelkou to měly složitější, protože si lehli u vosího hnízda, a tak se ještě před ulehnutím museli stěhovat.

Ráno nás probudilo sluníčko. Bylo hezky (ve stínu...). Po snídani jsme vymysleli plán sobotního dne. Nejdříve jsme se měli vydat směr Tisícový kámen (další převis, dokonce na turistické značce) a odtud přímo lesem směr západ. Cíl? Najít další, nám dosud neznámé kempy. Světýlko s Aničkou na KačabačeCesta na Tisícák proběhla v pohodě. Cestou část výpravy odběhla pro vodu. Na Tisícáku jsme poobědvali a vydali se dolů pod skály, do hlubokých a neprobádaných hvozdů. No, nebudeme to dlouho napínat: hledali jsme poměrně dlouho, ale nenašli jsme vůbec nic. Tak jsme se rozhodli vydat směrem zpět na Blížáky, kde jsme bezpečně věděli o jednom srubu. Po chvilce cesty jsme objevili kemp Krahujec (byl hned nad cestou, poměrně malý, ale hezký). Na rozcestí se žlutou značkou jsme si ještě potvrdili existenci srubu Šance (platí o něm skoro to samé, co o předchozím nálezu, jen byl dál od cesty). Pozdě odpoledně jsme dorazili na Kačabaču.

Večerní program byl podobný jako v předchozím dni. Kecalo se, jedlo se, pil se sladký čaj. Pohodový letní večer. Ráno (dřív než jsem vstal) zmizel Světýlko, Anička, Paleček a Ciby. Potřebovali nutně domu (nebo někam jinam, to je jedno). My ostatní jsme se sbalili po poledni. Vlak nám jel někdy (???), doma jsme byli poměrně brzy. Hodnocení? Skvělá akce, příjemné odreagování. Nemusíme dobývat nejvyšší vrcholy Karpat, abychom zažili něco zajímavého. V prostředí které známe dokážeme navíc mnohem intenzivněji vnímat přírodu samotnou, protože už tam k ní máme svůj vztah. A už teď víme, že se na BLíževedly znovu podíváme.

A poznámka na závěr - až do sobotního večera jsme nepotkali ani človíčka. Už to tam není tak narvaný jako bývalo, takže vřele doporučujeme!

Jiří Škoda - Zip
info o autorovi | poslat vzkaz
Zpět
© 2003 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu