Výlet za opevněním 14.11.2004

Rampo se už hodně dlouho zajímá o vojenskou historii, už několik let ho na výpravě neuvidíte jinak než v uniformě americké armády. Dotáhl to tak daleko, že má i vojenskou přilbu, něco jako neprůstřelnou vestu a kdo ví co ještě. Nemáme mu to ale za zlé. Rozhodně se v těchhle věcech vyzná a tak si rádi necháváme v tomto směru poradit. Poslední dobou se začal orientovat na vojenskou historii naší první republiky a dotáhl to tak daleko, že si u Srbské Kamenice sehnal svůj vlastní řopík, který bude opravovat a vybavovat podle původních schémat. No a Srbská Kamenice s přilehlým okolím byla cílem jednoho listopadového výletu.

Bunkr, který byl z větší části pod úrovní okolního terénu Tak tenhle patří Rampovi

Jak to tak poslední dobou bývá u výprav do přírody, nesešlo se nás na nádraží mnoho. Konkrétně já a Rampo. Ten už ani nedoufal že dorazím a později mi tvrdil, že by byl býval odjel i sám. Vyrazili jsme vlakem do České Kamenice, kam jsme dorazili asi v půl desáté, a pak pokračovali směr Srbská Kamenice, k hranicím národního parku České Švýcarsko. Byla opravdu nechutná zima, ale cestou jsme se alespoň trochu zahřáli. K prvnímu řopíku jsme dorazili asi v jedenáct. V této oblasti je zajímavé, že se do toho členové klubu vojenské historie (jehož členem je právě i Rampo) opravdu dali a alespoň trochu opravený je tu snad každý malý bunkr. Dobrá polovina z nich má vnější kamufláž a upravené okolí. Jeden z nich patří i Rampovi. Ten sice natřený není, ale jinak je v perfektním stavu. Taky se tu někde okolo motá jeho fotka. Zdejší oblast je ale zajímavá ještě víc. Jedním z unikátů je řopík který je skoro celý v zemi, a který musel být vyhrabán, protože nebyl vůbec vidět. Dalšímu střecha splývá s okolním terénem, a tak byste ho snadno přešli. Je tu i jeden brutálně zlomený, převýšení tam má snad jeden a půl metru. No zkrátka, prolejzali jsme to asi dvě hodiny, protože to stálo za to.

Lomený řopík Jeden z posledních, kousek od Dolského mlýna

Někdy kolem jedný jsme se vydali dál směr Dolský mlýn, cestou koukali na další vojenské objekty a kochali se nádhernou přírodou národního parku. U Doláku jsme poobědvali a přemejšleli co dál. Buď jsme mohli hnát do České Kamenice na vlak, anebo si pobyt trochu prodloužit a odjet autobusem z Jetřichovic. Zvítězila druhá varianta. Rozhodli jsme se ještě vystoupit na Mariinu skálu, odkud by mohl být super výhled do okolí. Kopec to byl tedy pořádný, ten kilometr a půl jsme lezli přes půl hodiny, ale stálo to za to (tenhle výraz je tak obyčejný vzhledem k tomu jak nádherně tam bylo...). Super výhledy na okolní krajinu, zasněžené vrcholky lužických sedmistovek, barevné stráně a do toho zapadající slunce nad Rúžákem. Prostě nádhera, zkoušel sem i něco nafotit, ale na realitu to nemá:o( Už jen kvůli tomuhle by měli všichni co nebyli litovat.

Vrch Studenec z Mariiny skály Západ slunce nad Růžákem Pohled do srdce Českého Švýcarska

No nic, všechno hezké musí jednou skončit, a tak jsme i my museli dolů. V Jetřichovicích jsme se ještě chtěli na chvilku uchýlit do nějaké hospůdky na čaj, ale žádná rozumná nebyla otevřená (dáte si klobásu za 75,- Kč?). Autobus naštěstí přijel včas, a tak po ose Jetřichovice - Děčín - Ústí jsme dorazili domů. Zmrzlí, ale naprosto spokojení z výborné akce.

Jiří Škoda - Zip
info o autorovi | poslat vzkaz

© 2004 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu