Čas nacházení

Zpět na první část
Zpět na předchozí část

Po prvním roce bylo jasné, že to jde, mít vlastní kmen. Ještě zbývalo dořešit některé personální záležitosti, po roce totiž přišel čas sčítání účtů a mělo se poprvé ukázat, kdo na to má (být v kmeni) a kdo ne.

Na leden byl svolán mimořádný sněm, protože naši čekatelé měli za sebou zkušební období a chtěli požádat o členství v kmeni. Ája a Fox "odpadli" ještě během prvních tří měsíců, zbylí čtyři - zdá se - podmínky víceméně splnili. O tom jsme se měli přesvědčit na sněmu, na který jsme vyjeli pryč z Ústí, na skautskou základnu v Měsíčním údolí u Vlašimi. Větší část víkendu jsme věnovali teoretické přípravě na pořádání akcí, sobotní odpoledne sněmování. Nejdůležitější část zasedání byla věnována vylučování a přijímání členů. Kvítko se rozhodla odejít z kmene sama na konci prosince, takže na sněmu jsme její odchod pouze potvrdili. Chrousta a Káju ale navrhla kmenová rada na vyloučení. Chroust nakonec vyloučen byl, Kája přes Stoupův odpor ne (odešla sama za měsíc). Jednalo se i o vyloučení Jany, protože porušila také několik podmínek členství, nakonec se od toho ale upustilo. Jana by ale podle názoru sněmu měla být potrestána podle soupisu trestů. Ten v tu dobu ještě neexistoval, a tak jsme ho na sněmu museli vymyslet. Jak to dopadlo si přečtěte zde. Přijímání byl poněkud snadnější úkol, i když se všichni tři čekatelé, kteří se sněmu zúčastnili (Čertík, Hardy a Komtesa), pořádně zapotili. Nakonec se ale všichni stali novými členy našeho roverského kmene. Jožin se sněmu nezúčastnil, a tak zůstal dále čekatelem.

Na sněmu jsme se také bavili o směřování našeho kmene, o našich cílech a poslání. Zamýšleli jsme se nad formulací ve stanovách, že jsme tu proto, abychom pomáhali při výchově dětí ve středisku a lépe naplňovali roverské heslo v činnosti střediska. Definovali jsme si oblasti, ve kterých by nás bavilo něco podnikat (namátkou ochrana přírody, kulturních památek, cestování atd.). Myslím, že jsme si celkově zlepšili představu o významu kmene. Konečně to začínalo být společenství, ke kterému mají jeho členové opravdový vztah.

V únoru jsme se poprvé vážně zabývali získáním vlastních kluboven. Nabízeli se prostory přímo v centru města, ale nakonec z toho sešlo. Celkové náklady na provoz by se vyšplhaly za celý rok na 20000,- Kč (40 m2). To by sice byl asi problém, nicméně jako zásadní se nakonec ukázalo to, že do objektu nebyl přístup večer, což je pro nás určující. V dubnu se uskutečnil už dvanáctý ročník Aprílového blouďáka a byl to jeden z nejpovedenějších. Jelikož se konal celorepublikový Den otevřených kluboven, přijelo méně lidí (asi 120), ale zato jsme byli v televizi (v Událostech). Byl to také bezesporu nejpřetechnizovanější ročník (vysílalo rádio, dva počítače, velká aparatura, dvakrát vyšel blouďákový zpravodaj atd.) a fyzicky nejnáročnější (málo spánku, jídla atd.).

V květnu jsme opět protestovali spolu s Přáteli přírody u pomníku Přemysla Oráče ve Stadicích proti otevírání nových kamenolomů v Českém Středohoří, a také zkušebně spustili tyto internetové stránky. Všechny akce od té doby najdete v kronice, ostatní události v archivu.

Zip
Zpět na první část
Zpět na předchozí část

© 2002 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu