Putovní pohár

Fotbalový turnaj v Teplicích

17.12.2005

Po loňském neúspešném přihlášení do turnaje jsme se letos rozhodli zaregistrovat dříve než na poslední chvíli a zajet si pro vítězství. Alespoň toto jsme všude rozhlašovali. Před dvěmi lety náš tým z Neštěmic dopadl na 3. místě, tak teď nic jiného než první místo nešlo přivést. V plánu bylo letos postavit pořádně silné mužstvo s několika lidmi na střídačce. Ale v pátek večer jsem se dozvěděl, že nás jede pouze pět. Ještě štěstí, že se hrálo v jiné tělocvičně než bylo původně v plánu, která byla menší. Po drahé cestě trolejbusem k hotelu, kde se měla tělocvična nacházet, jsme se usídlili na recepci. Tady jsme měli chvilku času, kterou jsme vyplnili sušením věcí od sněhu, který hustě venku padal.

V tělocvičně trochu pořadatelé pozměnili pravidla. Hrálo se tedy 3+1 hráčů, což nám více vyhovovalo, protože se mohlo krásně střídat alespoň ten jeden hráč a na dva poločasy po 7 minutách. Bylo tu šest týmů, proto se hrál systém každý s každým.

První zápas jsme hráli s Teplickým 1.oddílem, což bylo relativně v pohodě. Na střídačce jsem zůstal já, jakož to jediná slabina našeho týmu. Zápas se vyvíjel v pohodě, tedy až na těch pár faulů. Protihráčům se každou chvilku něco nelíbilo, ale nenechali jsme se vyprovokovat. Do druhého poločasu jsem taky nastoupil, když už jsme byli ve vedení 2:0. Náš start do turnaje tedy začal pěkně, výhrou 3:1 v tomto zápase.

Po malém občerstvení v místním bufetu, kde jsme se nadlábli buřtem a chlebem, jsme nastoupili proti našim starým známým - Roudnici n. L. Zápas byl velice zajímavý pro diváky. Jednu ze Sámových střel na naši bránu hlídanou perfektním Stoupu, vystřelenou z půlící čáry, zasáhla Stoupu přesně na těch místech, které nepříjemně bolí. Ale Stoupa to rozchodil a do brány se zase vrátil. Pěkné akce v tomto zápase tu byli k vidění na obou stranách, ale náš skvělý gólman nepustil žádnou střelu. Problém byl v tom, že ten jejich taky ne. Po tomto zápase sebevědomí bylo na vážkách.

Třetí zápas proti Teplicím - Trnovany nebyl ten nejtěžší, jen jsme nemohli prostřelit jejich gólmana, ale přeci Čertíkova záludná střela našla své místo za zády brankaře. Skončilo to 1:0, což byla pro nás dobrá situace. V tomto zápase jsem si taky chvilku zahrál a proto mě vítězství více potěšilo.

Předposlední zápas proti Lovosicím byl v naší režii. Vítězství 4:0 mluví za vše. Po tomto zápase nám bylo podle tabulky jasné, že nám stačí v posledním pátém zápase remizovat, abychom vyhráli celý turnaj. Na paty nám šlapala Roudnice n. L., ale jelikož jsme měli celkové lepší skóre, vedli jsme v celkovém pořadí. Ještě jsme věděli, že Roudnice inkasovala v celém turnaji pouze jeden gól a tudíž by si měl jejich brankař odvést celu nejlepšího brankaře v čemž mu ještě do posledního turnaje konkuroval náš Stoupa.

Poslední zápas by měl být tedy v klidu, ale byly to do poslední chvíle nervy. Začalo to na naši stranu pěkně. V polovině prvního poločasu jsme vedli 1:0, ale za okamžik chybičkou v rozehrávce od našeho brankoviště byl stav utkání 1:1. Stoupa prohrál boj o titul nej brankaře. Roudnice se radovala a začala burcovat hráče ze 4. oddílu z Teplic k ještě dalšímu gólu. V druhé polovině jsme prohrávali 2:1 a já jsem začal mít na střídačce černé myšlenky...

Jenže duch neštěmického týmu převládl, my jsme vyrovnali a tím i vyhráli celý turnaj. Za rok se pokusíme titul potvrdit, protože pohár je putovní a vzdávat se ho se nám nebude chtít :-)

Michal Vondráček - Miki
info o autorovi | poslat vzkaz

© 2005 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu