Expedice Slovensko 20.5. - 27.5.2005

V tomto termínu se měla konat expedice do Černé Hory spolu se sjížděním kaňonu řeky Tary na Raftu, ježděním na kole... Nakonec se rychle muselo vymyslet, kam se pojede a tak vyhrálo naše nejbližší Slovensko.

NP Slovenský Ráj

Pátek 20.5.2005... 1. den... Cesta

Večer se odjíždělo směr Kolín a dále Poprad. Z Ústí nás jelo pět - Janek, Čertík, Miki, Hardy a já. V Pardubicích přistoupil Šmudla a v České Třebové Méďa. Cesta proběhla v pohodě, moc jsme se nevyspali.

Sobota 21.5.2005... 2.den... Slovenský Ráj

V Popradě jsme přestoupili na vlak do Spišských Tomášovců. Z vlaku byl nádherný výhled na zasněžené a vichřicí zničené Tatry. Po vystoupení z vlaku začala naše cesta. Po modré jsme šli směr Čingov, odkud jsme pokračovali nádherným kaňonem řeky Hornád.

Prielom Hornádu
Hornád tu vytvořil kaňonovité údolí. Údolí je místy široké jen několik metrů, břehy vysoké až 150 metrů. Mnohé úseky jsou vybaveny řetězy, stupačkami, mostíky, lávkami. Údolí je zajímavé skalními útvary, pestrou flórou a faunou.

Cesta s batohy byla místy náročná, třeba na hýbajících se stupačkách, které trčely na skále nad řekou. Cesta byla krásná, ale zdlouhavá. Skoro jsme v noci nespali, šli jsme téměř bez přestávek 4 hodiny v kuse (a k tomu bylo vcelku teplo). Člověk si musí na chození nejdřív zvyknout, pak už je to v pohodě. Při cestě přes visutý most jsme se dostali na žlutou značku a po ní cestou v potoce - Kláštorskou dolinou a přes vodopád jsme se dostali na Kláštorisko. Nahoře jsme byli okolo 13.hodiny a dali si obídek. Plazila se tam zmije a byl tam nádherný výhled na zasněžené Tatry. Protože nás předchozí rychlá cesta do kopce odrovnala, rozhodli jsme se jít směr kemp Podlesok. Janek s Méďou šli Sokolí dolinu a ještě mnohem víc. Sešli jsme se večer v kempu. Zašli jsme si na kofolu. Čertík, Miki a Šmudla se rozhodli, že nechtějí chodit a nosit batoh, ale být v kempu, chodit po muzeích a tak. Šli jsme spát brzy.

Dle mapy jsme šli 5h 10 min.- velké převýšení.

Neděle 22.5.2005... 3.den... Suchá Belá a cesta skrz Slovenský Ráj

Ráno jsme se rozloučili s kluky a naše čtyřka Janek, Méďa, Hardy a já jsme vyrazili směr Suchá Belá.

Suchá Belá
Národní přírodní rezervace, vyhlášená r.1964. Ochrana území s mimořádně výraznými geomorfologickými formami ( údolí se strmými vápencovými stěnami a svahy, krasovými útvary - skalní okna, obří hrnce, stupně, vodopády). Voda tu překonává na krátké vzdálenosti 2,5 km až 400 metrový výškový rozdíl. Název údolí pochází ze skutečnosti, že se tok v dolní čísti ztrácí v ponoru, a proto je dno pod ponorem obyčejně suché. V údolí jsou tyto vodopády odspodu nahoru: Misový, Roklina, Okienkový, Korytový, Bočný, a Kaskády.

Cesta Suchou Belou byla nádherná, každá zákruta představovala další překvapení. Skákali jsme z kamene na kámen, lezli z žebříku na žebřík. Některé žebříky dost klouzaly, ale bylo to úžasné. Nahoře jsme si odpočinuly a naobědvali se. Janek s Méďou sešli dolinu po červené a po žluté vyšli Středné Piesky (batohy si schovali v lese). Já a Hardy jsme během pár hodin došli na Geravy. Byla to pohodová cesta.

Geravy
Zachovalá vápencová plošina s množstvím krasových útvarů. Tvoří ji soubor horských luk a polí s lesíky. Severní, převážně hustě zalesněné svahy pozvolna klesají do dolin.

Po zelené jsme sestoupili do Dedinek. Po celodenní pohodové chůzi jsme kolem půl šesté došli do kempu do Dedinek, který byl ještě zavřený, protože nebyla sezóna. Mohli jsme si tam zadarmo postavit stan a chodit na záchod ho hotelu. Už bylo po 20 h, když jsme ve vesnici natrefili Janka a Méďu. Ubytovali se v kempu a šli jsme do hospody - na kofolu.

Dle mapy jsme ušli 4h 55 min.

Pondělí 23.5.2005... 4.den... Občasný pramen, Havraní skála

Těsně po probuzení na mě jedna paní v hotelu vyjela, že tam chodíme zadarmo, ale nakonec jsme nic neplatili a odešli. Protože bylo pondělí, byla Dobšinská ľadová jeskyňa zavřená a tak jsme vymysleli náhradní cestu. Po červené jsme došli k Zejmarské roklině (nejkratší zpřístupněná roklina, jediná v jižní části Sl. Ráje).Vodopády byly pěkné. Došli jsme opět na Geravy, dali si kofolu, odpočinuli a šli po žluté nádherným údolím Malé Zajfy - kde Méďa málem šlápl na velkou zmiji. Údolí bylo dlouhé, ale nikde ani človíčka. Uprostřed se klikatil průzračný potůček a okolo byly zalesněné kopečky. Tak jsme se v tomto romantickém údolíčku zastavili a krásně vykoupali, vyprali trička a pokračovali na Občasný pramen.

Občasný pramen
Přírodní rarita Slovenského Ráje pod jihovýchodním srázem havraní skály. Voda vyvěrá na povrch jen v jistých časových intervalech. Předpokládá se, že podzemní prostory mají tvar obráceného písmena V a voda začíná vytékat až po jejím naplnění. Časové intervaly mezi jednotlivým vytékáním jsou různé.

Shodili jsme bágly, prohlédli nádržku u občasného pramene, přečetli informační tabuli, nabrali vodu a začli stoupat směr Havraní skála. Půl hodiny jsem stoupali do prudkého kopce ( stále s batohy), ale ten výhled na vrcholu stál za to. Dali jsme si oběd a jali se opalovat, poněvadž bylo dosti vedro.

Havraní skála - 1156 m.n.m.
Jeden z nejvýznamnějších výhledových vrcholů v centrální části Sl. R. Ve skalnatých svazích Havraní skály se nachází více menších jeskyň.

Dále jsme začli klesat a sestoupili Stratenským kaňonem do údolí a po silnici šlapali do Dobšinské ľadové jeskyně, kde jsme byli navečer. Zjistili jsme , jak mají otevřeno a šli najít místo, kde přespat. Po dlouhém hledání v lese jsme našli plácek na kraji lesa u nádraží, kde jsme postavili stany, najedli se a šli spát.

Dle mapy jsme ušli 5h.

Úterý 24.5.2005... 5.den... Dobšinská ľadová jaskyňa

Vzhledem k tomu, že jsme spali v NP parku, museli jsme ráno rychle sbalit stany, jenže Janek musel sušit tropiko, takže nás lesáci uviděli a přišli nám dát pokutu. Když ty chlapíci viděli jak jsme slušní, tak nám dali celkem 200 Kč pokuty, což vyšlo levněji než kemp, takže pohoda (dvě kofoly). Paragraf 14 - zákaz spaní v NP - musíme si to pro příště pamatovat. Vyrazili jsme plni očekávání na prohlídku "světoznámé" ľadové jeskyně. Při cestě do kopce jsme předešli maďarské důchodce, kteří sotva sípali, ale když viděli Jankovu díru v kraťasech na zadku, začly se ty babky smát. Serpentýny byly lemovány informačními cedulemi.

Dobšinská ľadová jaskyňa
Národní přírodní památka, dlouhá 1232 m, 112 m hluboká neaktivní fluviokrasová jeskyně s mohutnou ledovou výplní. Jeskyně je vytvořena ve střednětriasových vápencích. Ledová výplň se vyskytuje ve formě podlahového ledu, ledových stalagmitů a útvarů. Největší hloubka podlahového ledu je 26,5 m ve Velké síni. Celkový objem ledu je 110 132 m3. Charakterem zalednění patří mezi nejvýznamnější ledové jeskyně na světě. Ze všech významných ledových jeskyň je položena nejníže. Jeskyni objevil v r. 1870 E. Ruffini, o rok později zpřístupnil veřejnosti. V r. 1887 byla první elektricky osvětlenou jeskyní. Délka prohlídkové trasy je 475 m, převýšení 43 m, patří do UNESCO.

Po vstoupení do jeskyně nás pohltil chlad jeskyně a všudypřítomný led. Sestupovali jsme po schodech mezi masou ledu, procházeli ledovým tunelem. Měli jsme slovenský výklad. Méďa prohlásil, že by zvládl i ten maďarský výklad, protože ten náš toho moc nenamluvil. V ledu byla malá jeskyňka - "Kaplička", útvar - "Medúza",… V jeskyni bydlí netopýři. Ve velké síni byl "Oltář", který po letech nahoře odpadne a zase doroste, dále"Studna", kde teče voda vevnitř a tam nezamrzá. Prohlídka trasy trvala 30 min, ale stála za to.

Od jeskyně jsme sešli opět do údolíčka- pro vodu a na nádraží. Nadešel čas opustit Slovenský Ráj, kde se mi velmi líbilo, ale místy tam bylo dost turistů a místní lidé jsou občas na turisty nevrlí. V létě tu musí být dost narváno. Jen co jsme nastoupili do vláčku, začalo pršet. Průvodčí si s námi povídal a říkal, že na Muránské planině jsou přemnoženi medvědi. Jeli jsme skrz Telgart, což je zajímavá smyčka, kdy vláček jede po mostě, pak tunelem a nakonec vyjede dole pod tím mostem.

NP Muránská Planina

Po vystoupení z vláčku jsme byli v trošku jiném světě, prašné cesty - proježděné od aut vozících dřevo (po vichřici), zatažené nebe, pustoprázdno - žádní turisté a riziko potkání medvěda. Vyrazili jsme po žluté značce údolíčkem podél potoka, ve kterém se kluci umyli. Začlo pršet, ale jen co jsme se oblékli do pláštěnek, opět přestalo. Vystoupali jsme do hnusného kopce po bahnité cestě a ztratili značku. Po dlouhém hledání jsme ji našli a opět pokračovali v cestě. Byla tu docela divočina. Když jsme sešli do údolí otevřela se před námi velká louka a na ní nějaká usedlost s koňmi. Opět začlo pršet a začal foukat vítr. Přešli jsme rozkvetlou louku pampelišek a prvosenek a došli pod přístřešek - Veľká lúka a začlo lít. Dali jsme si oběd a přioblékli se.

Veľká lúka
Vysoko položená krasová louka s početnými krasovými jevy. Na lokalitě Piesok možnost táboření.

Dále jsme pokračovali na chatu pod Muránským hradom. Byla opuštěná, zabedněná. Do jedné místnosti se dalo vlézt (byla otevřená), se stoly a lavicemi, trochu větrná, ale celkem útulná. Pokračovali jsme v cestě na Muráňský hrad.

Muráň
Muráň byl nejvýše položeným hradem na Slovensku a také patří k nejrozsáhlejším. Zříceniny hradu jsou malebně situované na vrcholcích útesů 935 m vysokého vrchu Cigánka, vysoko nad obcí Muráň. Hrad je ze 13. století, vyhořel a od 18.st. je neobývaný.

Hrad byl úplně opuštěný, jen vstupní brána byla zachovaná, všude byly informační tabule a nádherný výhled do širokého okolí. Pohled do okolí byl tak uklidňující, když se koukáte na tu čistou a nevinnou přírodu. Tak jsme se kochali výhledem, kluci fotili a pak jsme sešli do chaty, kde jsme uvařili a rozhodli se tam přespat. Umyli jsme se u studánky, využili latríny a snažili se usnout.

Dle mapy jsme ušli 4h 5min.

Středa 25.5.2005... 6.den... Muránská Planina

Prakticky jsem se nevyspala, byla mi zima, foukal na mě vítr a uvolněné plechy na střeše šíleně celou noc bouchaly, takže nešlo moc spát. Venku byl asi dost velký vichr. Středa byl asi nejnáročnější den. Od rána krásně svítilo sluníčko. Šli jsme po modré zpět na Veľkou lúku, foukal tam silný vítr (tam by nám stany asi ulítly). Po červené jsme šlapali Rudnou magistrálou po silničce mezi lesy. Kromě dělníků v lese jsme opět nepotkali ani človíčka. Po cestě byla vyhlídka Poludnica.

Poludnica - 942 m.n.m.
Vyhlídka na jižním okraji Muránské planiny na kraji skalnatých srázů.

Výhled byl opět nádherný, viděli jsme na Muránský hrad, ale z jiné strany údolí. Po chvíli se ze silnice odbočilo do kopce a šlo se dlouho do kopečka. Šli jsme docela ostrým tempem. Není planina jako planina. Kdo si představí pod pojmem planina rovnou rozlehlou plochu, pole a louky, tak se zde splete. Nadmořská výška planiny se pohybuje od 900 m.n.m. do 1400 m.n.m. Mimo sezónu zde je téměř prázdno - bez lidí, divoké rozlehlé lesy, prostě nádherná příroda. Došli jsme na Stuďnu (1170 m.n.m.), kde byla Ľadová jáma na Muráni, od které šel příjemný chlad - byl tam skutečně led. Chvíli jsme si odpočinuli.

Ľadová jáma na Muráni
Okolo 30 m hluboká krasová jáma, která pokračuje asi 85m dlouhou podzemní chodbou jeskyně. Ve spodní části se udržuje vrstva ledu v průběhu celého roku. Verejnosti nie je prístupná.

Naše cesta pokračovala směr Nižná Kľaková, což je druhé ze tří míst, kde se smí přespávat. Cesta vedla po loukách a temným lesem. O osamělosti místa dokládá skutečnost, že nám na louce přeběhla přes cestu liška - viděl ji jen Janek. Po cestě byla další krásná vyhlídka do dalekého okolí. Lesy zde byly temné a plné popadaných stromů, neupravované, tiché, tajemné. Prudkým klesáním jsme sestoupili k nádherné louce plné pampelišek a petrklíčů - byla to Nižná Kľaková. Na louce stála útulna a nějaká chatka.

Nižná Kľaková (1208?)
Velká, rozsáhlá sedlová louka na horském hřbetě. Na louce je srubová turistická útulna, kde je možné přenocovat.

Bylo po 13 h, tak jsme si dali oběd, našli studánku, schovali v lese batohy a ve 14:10 h vyšli "nalehko" (poprvé) na větší okruh. Šli jsme po červené značce směr sedlo Burda, cesta ubíhala rychle, občas jsme přelezli spadlý strom. Po cestě byla vyhlídka a od ní cesta krizová. Tuto oblast postihla také vichřice, takže místo lesa se značkou je všude paseka zpřelámaných a popadaných stromů. Značky byly na spadlých stromech. Tak jsme přes hodinu lezli mezi stromy, různě podlejzali, přelejzali. Jehličí, smůlu a pyl jsme měli téměř všude.

Bylo to dost nebezpečné, zvláště když jsme lezli přes obrovské kmeny. Já to přelezla, ale Méďa za mnou neudržel rovnováhu a držící se malého kmene sletěl z cca 3 m ležící kmene. Díky stromku, kterého se držel, dopadl na nohy. Stromek se přelomil, Méďovi se nic nestalo, až na roztržené kalhoty. Chvíli potom už polom naštěstí končil. Došli jsme k sedlu a Janek pokračoval na Fabovu Hoľu, protože musel dobít nejvyšší kopec Muránské planiny. My jsme se vraceli zpět, ale po žluté značce. Šli jsme do údolí, kde nás opět čekal polom, ale zvládli jsme ho rychle. Údolíčko bylo pěkné, louka plná blatouchů, pasoucí se ovečky a pěkné skály. Potkali jsme dřevorubce, kteří stahovali dřevo a prvního turistu - cyklistu. Po dlouhém prudkém stoupání krásným lesem jsme došli na Nižnou Kľakovou v 18:15h. Na louce byli dva Brňáci, kteří nás pustili do srubu a přespali ve stanu. Uvařili jsme si večeři a po hoďce a půl přišel Janek. Když začly žrát mouchy, šli jsme spát.

Dle mapy jsme ušli 7h 15min. (Více přes 25 km s batohy(část cesty) + převýšení)

Čtvrtek 26.5.2005... 7.den... Setkání s medvídkem

Probudili jsme se do slunného rána, najedli, zabalili a vyrazili směr Tisová. Cesta vedla po hřbetu hřebene. Šli jsme celkem rychle, les byl tichý, nikde nikdo. Stalo se to po 2 a půl hodině cesty u kopce Šarkanica. Scházeli jsme rychlým krokem z kopečka, když v tom se Méďa na nás otočil se slovy medvěd a začal utíkat do kopce proti nám. Za ním šel Hardy, pak já a poslední Janek (s dírou na zadku). Běželi jsme do kopce, já samozřejmě poslední. Už jsem nemohla, tak jsem běžela ke stromu, že se za něj schovám, za mnou nic neběželo. Pak mi ale došlo, že bych byla první na ráně, protože kluci už byli na kopci, tak jsem mazala k nim. Tam jsme shodili bágly, začli dělat hluk a vzali si klacky. Méďa říkal, že ve 2m výšce na stromě viděl malé medvídě a kde je medvídě je i máma a tu by asi někdo z nás nepřežil, kdyby zaútočila. Na cestě byly stopy, takže museli jít delší dobu před námi.

Šarkanica - 1151,2 m.n.m.
Výrazný vápencový skalnatý hřeben na jihozápadním výběžku Muránské planiny nad roklinovitou dolinou. Národní přírodní rezervace, ochrana rostlin a ohrožených živočichů. Zachovalé krasové jámy.

Dané místo jsme opatrně a hlasitě prošli a po chvíli se dostali na vyhlídku Voniaca.

Voniaca - 1113 m.n.m.
Malebná loučka, výskyt vzácných květů. Ze skalních srázů výhled západním směrem.

Následoval sestup z Muránské planiny do údolí. Sešup to byl pěkný - asi 600 výškových. Cestou jsme viděli medvědí stopy, medvědí trus, konvalinky a celkově se změnily kvetoucí kytky, protože jsme sestupovali do údolí. Dole bylo nesnesitelné vedro, téměř tropické. Došli jsme na nádraží Tisovec, schovali si tam batohy k výpravčímu a šli si projít město.

Tisovec
Průmyslové město. Vyvinulo se ve 13. století z báňské osady. Nad obcí byl ve 14. - 17. století hrad Tisovec. Pod vrchem Hradová bylo staré osídlení z římské doby. Informační středisko Národního parku Muránská planina.

Snažili jsme se najít informační centrum, ale marně. Hledali jsme na obecním úřadě, tam nám jeden pán poradil jít do muzea - byl to místní primátor - fajn člověk. Pak jsme byli u něho v kanceláři a dal nám letáky o Tisovci. Našli jsme restauraci - dali si mega porci halušek s brynzou a kofolu. Seděli tam i ochránci NP, tak se jich Hardy zeptal, co dělat, když potkáme medvěda. Prý je máme z boku obejít, když ale žijeme, tak jsme prý udělali dobře. Šli jsme si koupit jídlo do vlaku a schovali se před vedrem ještě do jedné hospody. V 18h nám jel vlak směr Brezno. Jeli jsme dlouhým tunelem, zubačkou- a vystoupili ve stanici Zbojská. Na této romantické zastávce jsme měli strávit noc. Tři lampy před baráčkem (nesvítili), pramen, pár baráčků, smrky a tráva - prostě pěkné místo.V noci jen štěkal pes.

Dle mapy jsme ušli 4h 5min.

Celkem dle mapy 30h 30min. (Ve skutečnosti mnohem víc.)

Pátek 27.5.2005... 8.den... Celodenní cesta vláčkem

Probudili jsme se už v 5h. Okolo stanů se válela mlha a na louce nad námi se pásli koně. Najedli jsme se, sbalili stany a v 6:23 nám jel vlak směr Brezová. Tam jsme nastoupili na vlak směr Banská Bystrice, ve kterém jsme seděli vzadu a měli nádherný výhled. V Banské Bystrici jsme se setkali s kluky, kteří nevydrželi čekat a koupili si lístky, tak je Janek vrátil, aby to bylo levnější. V 8:38 přijel vláček a tak jsme se usadili do letadel, bohužel ne do kupíček. Cesta uběhla rychle, koukali jsme se z oken na tunely a nádhernou přírodu, povídali si, prohlíželi fotky na digitálech, Mikiho kameru.

Co dělala druhá skupina? Balili Maďarky, byli v kempu, hráli tenis, prošli Suchou Belou, navštívili muzea, Poprad, Štrbské pleso, Dobšinskou jeskyni…Vymysleli si svůj program a užili si to podle sebe.

Já jsme si to parádně užila, prošla kus pěkné přírody a překonala lenost.

V Kolíně jsme přestoupili na vlak do Ústí. Ještě čas připomenouti, že při cestě bylo venku okolo 30°C. Do Ústí jsme přijeli v 19:30 a zašli si k Vlkovi na kofolu, kde seděl Zip a Stoupa. Na počasí si nemůžeme stěžovat, protože nám vyšlo opravdu nádherně.

SLOVENSKO BYLO SUPER, PŘÍŠTĚ ZAS.

Dana Waldsteinová - Komtesa
info o autorovi | poslat vzkaz

© 2005 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu