Letošní Blouďák byl vyjímečný již svým pořadovým číslem - už před samotným pořádáním se ozývaly určité obavy, co že se asi stane. Vyplňování dotazníku v letním kině

Vše začalo již v pátek večer, kdy se všichni zúčastnění sešli v prostorách ústeckého letního kina. Po zpracování drobných úkolů, což znamenalo jít se příjemně projít do centra města a zde zjistit počet soch na průčelí kostela sv. Vojtěcha, počet vstupů do budovy městského divadla a vychýlení věže kostela Nanebevzetí Panny Marie, následoval přesun pěšmo a následně trolejbusem do školy na Vyhlídce. Večer kromě ubytování proběhlo ještě několik drobných seznamovacích hříček a ti starší se v pozdních nočních hodinách již bavili po svém.

Ráno vše vypuklo! Musím uznat, že zejména pro některé menší mohlo být probuzení vyhlášením chemického poplachu více než traumatické. Zvláště když ti, kteří budí, jsou odshora dolů v atombordelu oblečené, podivně vyhlížející zjevy. O co šlo? Dole ve městě vypukla havárie Spolku pro chemickou a hutní výrobu a zbývá jen několik málo minut k záchraně. Chemický kryt v blízkosti žádný není, všichni musí alespoň maximálně zabránit jakékoli újmě na zdraví - obléknout si co nejvíce vrstev, pláštěnky vítány, končetiny do pytlíků s gumičkami, hlava do pytle speciálně přichyceného přes vlhký ručník kolem úst, aby se dalo dýchat. Po ránu dost nepříjemná, neřešitelná situace - no, každý se s tím popral po svém, někteří srandičkami, někteří menším šokem. Celá snaha končí pokusem vše vysvětlit - poplach byl samozřejmě planý, cílem bylo vyzkoušet si připravenost a spolupráci členů naší organizace - nikde není psáno, že bychom se v podobné situaci nemohli ocitnout.

Úvodní scénka 13. Blouďáku, aneb jak se nechovat na této akci Co ale čert nechtěl, po snídani se skauti dozvídají libreto sobotní hry, nápadně podobné rannímu buzení. Praha byla napadena atomovým útokem, za několik hodin se následky výbuchu projeví i v té nejvzdálenější lokalitě naší republiky. Ústí má několik atomových bunkrů, jejich počet však zdaleka neodpovídá počtu osob pohybujících se na území města. Co zbývá? Je na každém, aby si zachránil holou kůži a do bunkru se dostal.

No jo, ale kde nějaký takový bunkr je?! Zvláště pro ty přespolní je to informace zcela neznámá. Není jiná možnost, než vydat se na cestu, která pro většinu nemůže dopadnout jinak, než špatně. Míst v bunkru je totiž už opravdu málo. Každý to ví, ale každý věří, že třeba jemu se poštěstí ono vytoužené místo v bunkru získat. Nejistota je však všudypřítomná. O něco lehčí to mají možná ti menší, kteří se záhy dozvědí, že z rozhodnutí krizového štábu mají místo v bunkru, a tudíž jistotu přežití, zajištěno. Nicméně i přesto vysílá inspektory, kteří mají sestavené skupiny vlčat a světlušek (též i těch mladších skautů a skautek) prověřit. V testech je prověřována schopnost postarat se o sebe v otázce zásobení (ukořistění víček ze střeženého území = jídlo) a také inteligence, která bude pro přežití národa po opadu radioaktivity více než důležitá (kvíz znalostí pravidel bezpečnosti).

A znovu do skladu, třeba jim tam něco zbylo... Ti starší to mají těžší, týká se jich boj o přežití se vším všudy - nejde jen o to nalézt místo bunkru, ale také postarat se o jídlo (dozvídají se, že v určité lokalitě se převrhl nákladní vůz vezoucí zásoby jídla, to si mají opatřit), projít lékařskou prohlídkou zkoumající zejména psychickou odolnost a sehnat si plynovou masku (údajně kvůli několika jedincům, kteří již mají své místo v bunkru jisté a kterým neuvěřitelně nevoní dolní končetiny). Bitva o střežený převrácený náklad proviantu proběhla ještě dole v Krásném Březně a většině se povedlo obstarat si požadovanou zásobu potravin. Následovala cesta kamsi do kopců, kde se měly nacházet informace o umístění dalších potřebných míst. Mapa terénu byla k nalezení celkem snadno, zdálo se, že oběhnout další stanoviště bude jen otázka krátkého času a bunkr bude záhy nalezen. Jenomže tak jednoduché to nebylo. Jednak, jak se ukázalo, plynových masek bylo žalostně málo a navíc - skupinky starších začaly potkávat daleko početnější skupiny velice rychlých a dotěrných vlčat a světlušek. Ty měly právo obklíčit kohokoli a odejmout mu některou z potřebných vstupenek do bunkru. Nebyly to zlotřilé gangy, jak se zprvu proslýchalo, nýbrž skupina vládou vyvolených, mladých, inteligentních, zručných, perspektivních jedinců, která se právem cítila ohrožena nově příchozími, snažícími se dostat do bunkru za každou cenu. Na sobotním slunci tak proháněla vlčata a světlušky skauty a skautky a doslova z nich stahovala kůži. Existovalo jedno místo, kde za určitý úkon (kliky, závod v plazení, přednes apod.) bylo možno získat zpět odňaté předměty - sklad. Ten byl po prvních střetech prakticky stále v obležení. Největší krize se ale projevila při získávání masek - v silně zanedbaném skladu CO ( jakoby se snad ani nepočítalo s možností potřeby této nezbytné součásti ochrany zdraví v krizových situacích) se nacházelo pouhých 6 - slovy "šest"(!) masek. Tento počet vlastně víceméně určoval i počet úspěšných zachráněných, jelikož bez masky nebyla cesta do bunkru možná...

Mrtvoly, mrtvoly, všude samé mrtvoly Doba spadu se již nezadržitelně blížila. Zatímco většina se ještě nahoře nad Mariánskou skálou hrabala s lékařskou prohlídkou a zpívala u skladu písničky pro kus žvance (zoufalci - ještě netušili, že mají už vše spočítané, i když někteří - a to se musí nechat - bojovali do poslední minuty a neztráceli naději :o) ), našla se skupinka slibně vypadajících adeptů na záchranu. Těm zbývalo již jen jediné - zjistit, kam mají v posledních minutách prchnout. Z indicií, pracně sesbíraných na jednotlivých stanovištích (což znamenalo vyběhnout ještě několikrát do kopce a zpět), měli sestavit adresu domu, v jehož sklepení se bunkr nachází. Na poslední chvíli dorazila do Velké hradební k domu s bunkrem skupinka lidiček. Opravdu dojemné bylo loučení jedné sestry se svými druhy a družkami - bojovali všichni společně, i když věděli, že masku mají jen jednu - do bunkru tedy z nich mohl nakonec pouze jeden.

Dveře bunkru zapadly a celkem se podařilo do něho dostat asi pěti lidem - tuším, že se jednalo o zástupce z České Lípy, Děčína a Kladna. Odměnou jim byl nejen vlastní život, ale také podrobná prohlídka bunkru vedená naším kamarádem Charliem, doplněná odbornou přednáškou. Návštěva bunkru pak byla umožněna i dalším zájemcům, ti již ale atomový útok nepřežili...

Divadlo v podání neštěmických ochotníků Konečné vyhodnocení hry proběhlo na škole, výherce čekala sladká odměna a ty ostatní dostali po jedné rakvičce a symbolickém partečku. K rozptýlení z chmur právě uběhlé události mělo posloužit divadelní představení pohádky, dlouhodobě připravované členy našeho střediska. Myslím, že nebudu lhát, když napíši, že toto představení mělo před tak náročným publikem, jakým skautská sešlost určitě je, velký úspěch. Pohádka to byla vydařená a navodila večer plný her a zábavy. Každý měl dle své chuti možnost navštívit blouďáckou čajovnu, sportovní hrátky v tělocvičně, zpívání, netradiční malování, malování květináčků, skládání hlavolamu, nebo se jen tak nezávazně bavit s přáteli.

Druhého dne po sbalení věcí, vydalo se celé osazenstvo Blouďáku pochodem k ústecké ZOO. Zde nás čekal jeden Dobrý skutek - pomoc s úklidem zdejších prostranství. Opět nebudu přehánět, když napíši, že se všichni účastníci více než hodně činili, některá místa opravdu prokoukla a pomoc to byla nezanedbatelná. Nezbývá než ústy vedení ZOO alespoň touto cestou všem zúčastněným poděkovat.

Následně pořádaná tradiční apriliáda letos možná trochu vyšuměla nedostatečným uvedením. Snad se alespoň zúčastněné oddíly bavily. Příště se, doufám, polepšíme!

Slavnostní zakončení proběhlo za nástupu všech pokřikem, který vymyslely sestry z České Lípy. Zněl asi takhle:

Blouďák to je soutěž ryzí,
mísí se tu humor s krizí.
Každým rokem zas a zas,
ztrávíme tu hezký čas.

Inu, my jen doufáme, že ve vás 13. Blouďák zanechal jen samé pozitivní vzpomínky, nepřinesl vám svým číslem smůlu, a že s vámi opět na jaře příštího roku budeme moci "ztrávit hezký čas".

Petr Störzer - Světýlko
info o autorovi | poslat vzkaz
Zpět
© 2002 Roverský kmen Neštěmice | rs.nestemice@centrum.cz | Na hlavní stranu